Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gepard štíhlý

Gepard štíhlý

Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Gepard štíhlý

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: malé kočky (Felinae)
Rod: gepard (Acinonyx)
Binomické jméno
Acinonyx jubatus
(Schreber, 1775)
Rozšíření geparda
Rozšíření geparda
Poddruhy
  • Gepard východoafrický (A. j. fearonii)
  • Gepard severoafrický (A. j. guttatus )
  • Gepard kapský (A. j. jubatus )
  • Gepard středoasijský (A. j. raddei)
  • Gepard súdánský (A. j. soemmeringii )
  • Gepard indický (A. j. vanaticus)
Sesterská skupina
Puma

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Na krátké vzdálenosti může běžet rychlostí přes 100 km/h.

 

Popis

  • Hmotnost: 38-43 kg
  • Délka: 110-150 cm + 65 - 90 ocas
  • Výška: 70–94 cm

Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.

Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván „kočka, která pláče.“

Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí.

Gepard královský

Gepard královský

Jako královští gepardi se označují jedinci s neobvyklou kresbou - místo malých černých teček je jejich kresba tvořena velkými, splývajícími skvrnami a pruhy. Velmi dlouho byli považováni za mýtické zvíře nebo za nový, dosud neznámý druh kočkovité šelmy.

Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo kryptozoologům Paulovi a Leně Bottriellovým pozorovat a vyfotografovat královského geparda. Teorie, že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem, byla vyvrácena po provedení genetických testů. Dnes víme, že tzv. královský gepard je barevnou odchylkou, nesenou recesivní alelou pro mramorované zbarvení, podobně jako mramorovaná (=mourovatá) kresba domácích koček.

V roce 1981 se narodil první královský gepard v zajetí.

Někdy se, i když nesprávně, královští gepardi označují jako samostatný poddruh, A. j. rex.

Rozšíření

Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současnosti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe. V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený. Malá populace (max. 200 jedinců) snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Íránu a Pákistánu.

Největší populace gepardů žije v Namibii, 2000-3000 jedinců.

Biologie

Gepardi jsou mezi kočkami jedineční tím, že kořist štvou, což je znak jinak spíše typický pro psovité. Jsou aktivní ve dne, aby se vyhnuli jiným, silnějším šelmám.

Gepard jako sprinter

Gepardi jsou stvořeni pro rychlý běh. Mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Gepard se při běhu prakticky nedotýká země, pohybuje se až 7 m dlouhými skoky. Drápy mu slouží jako hřeby treter, společně s hrubými chlupy na chodidlech mu umožňují co nejlepší odraz. Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrování i při vysoké rychlosti.

Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží připlížit se co nejblíže, teprve pak rychle vyrazí. Běh je totiž velice vyčerpávající, gepard se přehřívá a rychle se unavuje. Dokáže běžet rychlostí až 120 km/h, ale asi jen na vzdálenost 200 m.[1] Pokud kořist do 10-20 sekund nedostihne, lov vzdává.

Přesto je gepard nejúspěšnější samotářský lovec, až 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem.

Potrava

Gepard loví převážně malé kopytníky, jako je gazela Thomsonova, gazela Grantova nebo impala. Příležitostně uloví i drobnější savce. Po zabití kořisti dlouho odpočívá, teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa. O kořist často přichází, lvi nebo hyeny ho snadno odeženou.

Proto se gepard ke své kořisti nikdy nevrací, někdy také mršiny žerou.

Rozmnožování

Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90-98 dní, poté v hnízdě z trávy vrhne 1 až 3 koťata. Mortalita je velmi vysoká, hlavně protože lvi, hyeny nebo paviáni je zabíjejí, pokud je najdou. Matka proto koťata často přenáší z místa na místo. Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5 % mláďat. Matka je odstaví ve 4 měsících věku, mláďata s matkou zůstávají až do roku a půl věku a učí se lovit.

Pohlavně dospívají ve třech letech, v přírodě se dožívají stáří až 12 let, v zajetí až 20 let.

V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně. Z českých zoologických zahrad jsou chováni v ZOO Dvůr Králové,[2] Zoo Olomouc, Zoo Praha, Zoo Liberec a ZOO Chleby,[3] jsou zařazeni do EEP.

Sociální zvířata

Rodina gepardů

Gepardi nejsou takoví samotáři, jako ostatní kočkovité šelmy. Matka zůstává dlouho s odrostlými koťaty, sourozenci také často zůstávají spolu. Dospělí samci tvoří skupiny o dvou až pěti jedincích. Na některých místech, zvláště tam, kde nežijí žádné další velké šelmy, tvoří skupiny i 19 jedinců. Koalice gepardů jsou úspěšnější v lovu, lépe si hájí teritorium a nacházejí partnery.

Gepard jako domácí zvíře

Gepardi se velmi snadno ochočí a cvičí. Už ve starém Egyptě a Indii byli cvičeni k lovu gazel. Přesto nejsou domestikovaným zvířetem, protože v zajetí se rozmnožují jen vzácně a většina ochočených gepardů pochází z volné přírody.

Taxonomie

Vědecké rodové jméno geparda, Acinonyx, pochází z řečtiny a znamená nepohyblivý dráp, druhové jméno jubatus je pak latinsky hřívnatý. České pojmenování gepard pak vychází ze středověkého latinského jména gattus-pardus, kočka-levhart.

Dříve byli gepardi řazeni do zvláštní podčeledi kočkovitých šelem Acinonychinae. Dnes je jasné, že patří k malým kočkám, do blízkosti pumy americké a jaguarundi. Na rozdíl od velkých koček neumějí řvát, zato však dokážou příst, podobně jako malé kočky.

Rizika

Gepard je nelegálně loven kvůli atraktivní kožešině, také je pronásledován zemědělci. Kvůli nárůstu lidské populace je zatlačován do rezervací, ve kterých žijí také lvi a hyeny, po člověku největší nepřátelé geparda.

Kromě toho jsou gepardi ohroženi dalším problémem:

Efekt hrdla lahve

Jako efekt hrdla lahve se označuje stav, který nastane při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci. Dochází k příbuzenskému křížení a nevratnému snížení genetické variability.

Výzkumy ukázaly, že k něčemu takovému došlo u gepardů asi před 10 000 lety. Všichni žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní, a to do té míry, že kožní štěp přenesený z jednoho geparda na jiného není odmítnut imunitním systémem. Vzory kreseb gepardů z různých koutů Afriky se od sebe prakticky neliší.

Vlivem příbuzenského křížení klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií. Počet spermií v ejakulátu geparda je o 90 % nižší než u lva nebo tygra, a 75 % z nich je nějakým způsobem abnormální (mají dva nebo více bičíků, žádný bičík, deformovanou hlavičku atd.)

Budoucnost gepardů je tedy značně nejistá.

Ochrana gepardů

V červené knize ohrožených druhů jsou gepardi klasifikováni jako zranitelný druh, asijské poddruhy jsou kriticky ohrožené. Je zařazen do Evropského záchranného programu, v mnoha zoologických zahradách se je daří odchovat i s použitím umělého oplodnění.

Gepard je zapsán v příloze I, CITES.

Chov gepardů v zajetí

První zoo, která chovala geparda, byla v roce 1829 Londýnská zoologická zahrada, tento jedinec zde ale žil méně než jeden rok. V roce 1956 se ve Filadelfii nečekaně narodila tři mláďata, první úspěšný odchov je ale zaznamenán až z roku 1960 ze zoo v Krefeldu (Německo), kde ale byla využita kočka domácí. První přirozený odchov je znám ze soukromého chovu doktora Spinelliho z Říma.

Z českých zoologických zahrad chovala geparda jako první pražská zoo. Získala ho v roce 1933 od cirkusu Kludský. Šlo o samce jménem "Mignon" možná indického poddruhu, uhynul během druhé světové války. Další gepardi byli v Praze až od roku 1954 a v roce 1972 se zde podařil první odchov. Do roku 2005 se zde narodilo 38 mláďat. 64 gepardů se v letech 19882005 narodilo také ve Dvoře Králové a další čtyři mláďata odchovala v roce 2004 zoo v Olomouci. Mezi tuzemské chovatele gepardů patří nebo patřila také brněnská zoo, Zoo Zlín - Lešná, kde zaznamenali rekordní věk; Zoo Ústí nad Labem (unikátní operace samičky Jane) či Zoo Liberec. Na chov se výstavbou expozice chystá plzeňská zoo (získáni v červnu 2010 - gepardi súdánští), zájem ventilovala také zoo Chleby u Nymburka (mladou samičku ze SRN na umělém odchovu má od konce roku 2009). Chovatelem je i nový Zoopark Zájezd na Kladensku. Soukromě je chován 1 samec na Chrudimsku, další jedinci např. v Brně. Podle deníku Aha gepardy v roce 2010 rozmnožil soukromý chovatel.

Chov gepardů ve Dvoře Králové

První gepardi přišli do Dvora Králové 16. srpna 1967 (jeden samec a dvě samice) a pocházeli z divokých afrických populací. V letech 19701975 zoologická zahrada organizovala odchyty přímo v Africe a získala tím dalších 24 kusů. Kromě toho zoo s gepardy obchodovala, a tak celkový počet dovezených jedinců čítal do roku 1985 42 kusů (všechny původně z Afriky). Z nich 29 odešlo do jiných zoologických zahrad a 3 se rozmnožili (první odchovy v letech 19881990, samec Luso a samice Gaia a Asmara). V letech 19942005 do zoo přišlo dalších 10 jedinců. Do roku 2005 včetně se zde narodilo 64 mláďat a z nich bylo odchováno 42 kusů (úspěšnost 67,2 %).[4] Zoo má své chovné centrum nepřístupné návštěvníkům, kde odchovává gepardy i pro jiná zoo v Česku.   

 

 

Gepard
gepard
Gepard
800 x 600 pixels - 94k
www.vondenhochelben.de
Der Gepard - Acinonyx jubatus
290 x 330 pixels - 22k
www.big-cats.de
Gepard
700 x 534 pixels - 68k
www.oszins.ch

Papa Barča

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář